Převádět ze státu na město organizaci s rozpočtem dvě miliardy nemůže být žádná hurá akce

Když jsem vloni zvítězil ve výběrovém řízení na ředitele Fakultní Nemocnice Na Bulovce, byly přede mnou dva úkoly: připravit nemocnici na proces odfakultnění a také postupně realizovat a spolupodílet se na procesu převodu Bulovky na městskou nemocnici nebo tzv. Metropolitní nemocnici. 

Nebral jsem přívlastek městská jako něco pejorativního, domnívám se, že je lepší být špičkovou a jedinou metropolitní nemocnicí než opomíjenou fakultní. Stejně tak jsem tento krok chápal i jako snahu o to, aby se zracionalizovalo fungování pražského nemocničního zdravotnictví. V tomto duchu jsem to také prezentoval lékařům, zdravotnickému personálu a dalším zaměstnancům. A pokud mohu dnes hodnotit, přijali to všichni a žádný úprk odborníků se nekonal. Kolegyně a kolegové pochopili, že silný zřizovatel jim může dát stejné zázemí pro jejich práci jako stát.

Odfakultnění proběhlo zcela bez problému a přesně podle předpokladů, Bulovce sice zmizel z názvu pojem „fakultní“, ale na její faktické fungování to nemělo vliv. Zachována zůstala i spolupráce s lékařskými fakultami, které o pokračování projevily samy zájem, tím pokračuje i výuka mediků. Souběžně s odfakultněním bylo velmi aktuální téma právě převod na metropolitní nemocnici. O všem, co by tento proces znamenal, jak by vlastně mohl probíhat a jaký by to mělo dopad na nemocnici jsme několikrát diskutovali se zaměstnanci nemocnice. Samotný proces změny zřizovatele přišel lékařům a zájemcům osobně vysvětlovat i předseda parlamentního Výboru pro zdravotnictví Boris Šťastný. Vše se zdálo poměrně jasné a srozumitelné, i když procesně jsme byli vlastně na začátku – souhlas městské rady, poté zastupitelstva, pak audit v nemocnici, k tomu zvláštní zákon o převodu na město a nakonec opět souhlas pražských zastupitelů. Na první pohled sice dlouhý proces, nicméně zcela logický. Převádět ze státu na město organizaci s rozpočtem dvě miliardy nemůže být žádná hurá akce.
 
Všechno se změnilo ve chvíli, kdy na stůl přišla verze o sloučení čtyř pražských nemocnic.  Bohužel, když říkám „na stůl“, nemyslím tím nový projekt konzultovaný s řediteli oněch čtyř nemocnic, ale aktuální výtisky novin, z kterých jsem se tento plán dozvěděl nejen já, ale i moji kolegové na Bulovce i v jiných nemocnicích. Jediný postoj, který bylo možné k tomu zaujmout, bylo vyčkat, až nás někdo osloví.
 
Samozřejmě jsme se zúčastnili projednávání této verze ve sněmovně, kam přišel poslancům tento plán vysvětlit ministr zdravotnictví a pražský primátor. Že to neskončilo shodou víme všichni. Od té doby se verze konsorcia čtyř pražských nemocnic několikrát zmodifikovala, opět z médií jsem se dozvěděl o jejím rozšíření o IKEM, abych si opět v novinách přečetl návrh na zúžení této varianty na sloučení Nemocnice Na Bulovce s psychiatrickou léčebnou v Bohnicích. Jak symbolické. V tuto chvíli proto není na co reagovat a jediné a to nejlepší, co můžeme pro pacienty naší nemocnice udělat, pokračovat v práci. Dále zefektivňovat vnitřní procesy, připravovat nemocnici na akreditaci, vyjednávat s pojišťovnami ty nejpříznivější podmínky, řešit a připravovat se na plánované omezování lůžkového fondu a k tomu a především samozřejmě efektivně a účinně léčit lidi. A není jich málo. Tzv. spádová oblast pro naší nemocnici čítá zhruba 300 tisíc potenciálních pacientů, a to už je velká výzva. 
 
Komentář ředitele Nemocnice Na Bulovce MUDr. Petra Zajíce, MBA

Sloupek