Desetihaléře a dvacetihaléře scházejí v peněženkách již deset let
Před deseti lety, 31. října 2003, skončila platnost desetníků a dvacetníků. Hlavními důvody, proč se je Česká národní banka rozhodla stáhnout z oběhu, byly jejich nepraktičnost, vysoké výrobní náklady a ztráta funkce oběživa. Počet českých kovových platidel se tak snížil z devíti druhů na sedm a mincemi s nejnižší nominální hodnotou se staly padesátníky. Ovšem jen do srpna 2008, kdy přestaly platit i ony. České haléřové mince se tak definitivně staly minulostí.
Haléř jako nejmenší nominál korunové měny zavedl císař František Josef I. v rámci reformy roku 1892, když Rakousko-Uhersko hledalo náhradu za krejcary a zlatky. Původ této mince je ale mnohem starší. Drobná stříbrná mince se razila již ve 13. století v mincovně ve městečku Hall am Kocher ve Švábsku. Latinsky se nazývala denarius hallenses odtud německy heller a následně česky haléř.
Na českých územích se haléř poprvé objevil ve druhé polovině 14. století. Za dobu existence Československa a České republiky byly haléřové mince raženy v celkem osmi nominálních hodnotách: jedna, dva, tři, pět, deset, 20, 25 a 50 haléřů.
Bezplatně mohli lidé měnit desetníky a dvacetníky u komerčních bank jeden rok. Podle ČNB banka vybrala zpět zhruba 150 milionů kusů mincí, což představovalo téměř 100 tun hliníku. Až 735 tun hliníku v podobě desetníků a dvacetníků ale zůstalo do termínu mezi lidmi. Po říjnu 2004 se mohli mince měnit dalších pět let v ČNB.
Z bankovek skončila jako první v roce 2008 dvacetikoruna, kterou v oběhu plně zastoupila trvanlivější dvacetikorunová mince. A v dubnu 2011 potkal stejný osud i padesátikorunovou bankovku.
zdroj: ČTK
